Karol je mámou čtyř dětí a její život je plný objevování, zdravého životního stylu a alternativních přístupů k výchově. Zajímá se o montessori pedagogiku, barefoot, kontaktní rodičovství i látkování. Miluje přírodu, turistiku a stanování, ale také britskou kulturu, detektivní adventury a deskové hry, kterým se věnuje i jako recenzentka. V našem článku se ponoříme do jejího inspirativního světa plného rodinných radostí, objevování a vášně pro udržitelný život.
1. Karol, co Tě vlastně přivedlo k blogování a jaký byl tvůj úplně první článek?
K blogování mě přivedla myšlenka inspirovat a doporučovat hračky, knížky a další produkty pro děti detailněji tak, aby při čtení recenze měli čtenáři pocit, jakoby měli tu konkrétní věc v ruce. Často mají různé eshopy jen jednu fotku, nic víc, a pokud si to člověk nemá možnost nikde prohlédnout osobně, je to jako kupovat zajíce v pytli, a to jsem chtěla změnit. Teď je sice doba Instagramu a reels ale já si stojím za tím, že kvalitní články na blogu mají pořád svoji sílu a především dlouhodobou dohledatelnost.
Můj první článek byl právě o tom, proč jsem založila blog. Psaní mě vždy hodně bavilo a hledala jsem různé příležitosti, jak ten svůj zájem a nadšení podpořit. Rozhodla jsem se doslova z minuty na minutu, že založím blog .. teď nebo nikdy. A už to bude letos v létě neuvěřitelných 8 let.
2. Tvůj blog se zaměřuje na mateřství, udržitelnost a každodenní radosti i výzvy. Jaké téma Tě baví psát nejvíce?
Nejvíce mě baví psát (a zároveň se mi to píše i nejrychleji) cokoliv, co je z mé vlastní zkušenosti. Zážitek, prožitek, zkušenost. Teorie je teorie a praxe je praxe. Mnohdy máme nějaká očekávání a ve finále nastanou situace, se kterými člověk zrovna dvakrát nepočítá, protože se dočetl úplně něco jiného. Psaní autentických článků vlastních prožitků mě proto baví nejvíc a většinou je píšu s nadsázkou, vtipně a nadneseně.
3. Jak se změnil tvůj pohled na rodičovství od chvíle, kdy jsi se se stala mámou?
Nikdy jsem nebyla ten typ, který si říkal “až budu mít dítě, tak nebudu ..”. Neměla jsem žádné vize ani plány, jaká budu máma. Věřila jsem tehdy muži, který už měl dítě z předchozího manželství, že má zkušenosti a dokáže mě podržet a pomoct, když si s něčím nebudu vědět rady.
Můj pohled se nejvíce ale změnil po prvním roce první dcery, kdy jsem se začala zajímat o Montessori pedagogiku, respektující výchovu, dlouhodobé kojení, nošení apod. Můj postoj se ale stále mění. Tím, jak mateřství stále probíhá a přibývají další děti (další naši malí učitelé), stále se mé postoje mění, rozvíjejí, dozrávají.
"Mateřstvím totiž vede mnoho cest a já se snažím autenticky ukazovat tu naší 🙂."
4. Jak dlouho už vlastně spolupracuješ s mamapocket? (pozn. Andrey - majitelky mamapocket… “Dlouho, Karol je naše věrná podporovatelka a já jí za to moc děkuji!”)
To už bude let .. minimálně pět! Bylo to v době, kdy se narodila naše Olivka a z mamapocket jsme dostali sadu s Karkulkou. Olivka se totiž narodila neuvěřitelně prokrvená (nechal se dotepat pupečník) a červená, tak jsme jí už v porodnici říkali Karkulko.
Od té doby mám vztah k setu s Karkulkou od mamapocket. S narozením Olivera s námi rezonuje pro změnu vzor Malého prince. Navíc jako plenkoholik jsem těch plenek už nahromadila až až a pořád přidávám další, protože vzniká jedna hezčí, než druhá.
5. Nedávno jsi vymyslela charitativní edici látkové plenky "Stačí si jen přát", z níž jde 60,-Kč na podporu neziskové organizace Neohrožené děti.. Jak tento nápad vznikl a co pro tebe znamená?
“Stačí si jen přát” je moje motto, kterým se aktivně řídím a které si snažím každý den připomínat, protože jakmile se člověk naučí správně si přát, změní se mu život. A to nepřeháním ani trochu. Doporučuji mrknout minimálně na dokument Tajemství. Je to silné motto, které je z mého pohledu velmi důležité předávat především dětem. Aby věděly, že o čemkoliv budou snít, cokoliv si budou přát, to se jim splní. S tím souvisí i můj výběr organizace Neohrožené děti. Děti jsou naše budoucnost a děti si zaslouží zažít opravdové dětství .. děti jsou přece taky lidi (mrk mrk) a záleží na nich.
"Jakmile se člověk naučí správně si přát, změní se mu život."
Proto jsem vybrala projekt, který mění život dětí k lepšímu a jehož posláním je ochrana dětí spojená s vybudováním zařízení poskytující okamžitou pomoc. Jsem vděčná za tuto příležitost a jakmile šla plenka do prodeje, dojalo mě to. Dojalo mě, že tímto způsobem můžeme podpořit projekt a dostat sílu přání mezi další lidi (děti). Však si stačí si jen přát 🙂.
Plenku můžete koupit ZDE.
6. Co pro Tebe osobně znamená udržitelnost a jak ji zapojujete do každodenního života?
Jsem člověk, který si ve všem hledá zlatou střední cestu a s tím souvisí i udržitelnost. Ráda podpořím lokální značky oblečení, kosmetiky, hraček, výrobků pro děti, potravin, čajů. Mám mezi nimi i své oblíbence, kterým jsem dlouhé roky věrná. Ale není to tak, že by neexistovalo nic mezi tím, že by nebyly žádné kompromisy. Baví mě ale originálnost, jedinečnost, podpora malých firem, za kterými jsou většinou rodiny s dětmi, které chtějí mít víc času právě pro děti, být jim kdykoliv k dispozici a proto se rozhodli jít cestou podnikání. Zároveň se snaží i naší planetě pomoct, protože co si budeme “there is no planet B” a musíme víc a víc myslet na to, jak se k naší planetě chováme.
V každodenním životě ji využíváme především kvalitními čaji/sirupy, často swapuju (měním přebytky za jiné přebytky), Oliver má hodně šitého oblečení od lokální švadlenky, nakupuju v bezobalovém obchodě, odebíráme farmářské bedýnky, používáme netoxické prostředky na praní, mytí nádobí, vytíráme parním mopem (bez jakýchkoliv prostředků), máme látkové nákupní pytlíky, nerezová brčka, nábytek často za odvoz, swapnutý nebo z druhé ruky za pár korun a takhle bych mohla ještě pokračovat dlouho.
Je pro mě důležité najít si ten balanc a zlatou střední cestu, kterou budu vyvažovat. Povídat si o všem s dětmi, ukazovat možnosti, příklady a myslet hlavně na to, že naše chování děti kopírují a zrcadlí. Jak se chováme my, tak se budou chovat děti.
7. Je něco, co bys jako začínající máma přála vědět předem?
(velmi dlouhé přemýšlení) Každé období je jenom obdobím .. jednou z toho vyrostou, jen to nebude za týden, za měsíc, za půl roku ani za rok .. ale jednou bude zase dobře a budeš si všechno užívat plnými doušky.
Hm, to nezní moc motivačně a pozitivně hahaha 😃.
8. Jaké jsou Tvé plány do budoucna – ať už v blogování, nebo v osobním životě?
Zásadně neplánuju! Jako vodnář, který je závislý na organizaci a plánech jsem jakékoliv plánování vzdala. Mám své vize, mám svá přání, ale vyloženě nic, co bych nazvala plánem do budoucna. Učím se žít volněji, bez plánů a vyplácí se mi nechat všemu volnost bez přímých plánů. Žít spíš spontánně podle nálady, jak to zrovna vyjde.
Chtěla bych stále s radostí blogovat. Chtěla bych, aby mě psaní pořád bavilo a aby mě algoritmus donesl novým čtenářům, kteří si u mě najdou to své. Chtěla bych i v budoucnu cestovat po republice a objevovat nová výletní místa stejně tak, jako se nám poslední roky daří. Ukazovat dětem krásy naší republiky, učit se s nimi společně o všem, co vidíme kolem sebe a přespávat společně v přírodě ať už v různých chaloupkách, týpíčku nebo v něčem luxusnějším 🙂
9. Máš nějaký „mateřský hack“ nebo tip, který u ti zachraňuje dny?
Najděte si něco, co vás baví (deskovky, puzzle, knihy, hry na mobilu, podcast, běh, rychlochůze, švihadlo, seriál apod.). Cokoliv, u čeho víte, že vám vypne hlavu a zkuste to nějakým způsobem, dle vašich možností zahrnout do všedních dnů. Já jsem teda aktuálně u mobilní hry, kdy odebírám šroubky podle barev, ale vypnu hlavu a mnohem líp se mi usíná
10. Jsi čtyřnásobná máma. Kdybys mohla dát jediné doporučení nastávajícím maminkám, co by to bylo?
"Každé dítě je jiné. Co funguje u jednoho, nefunguje u druhého, vylučuje se se třetím a absolutně neexistuje u čtvrtého."
Nesrovnávejte s jinými dětmi ani se sourozenci. Přistupujte k dítěti jako k jedinečné osobnosti a nechte se vést. Pozorujte všechno jeho očima a budete obohaceni o naprosto krásný úhel pohledu. Věřte si a nenechte se nikým rozhodit
11. Existuje nějaký článek nebo příspěvek, který byl pro tebe obzvlášť důležitý nebo emotivní?
Když jsem psala knihu Máma na třetí a vrátila jsem se zpětně do porodu první dcery Klaudinky. Byla jsem jako prvorodička absolutně neinformovaná s plnou důvěrou v personál, že mi všechno řeknou. Jenže nikdo se mnou nekomunikoval, nikdo mi nic neřekl, neporadil. Porod skončil akutním císařem a zpětně vidím, co všechno bylo špatně. Ať už (ne)komunikace v průběhu porodu, (ne)komunikace v přípravě na císařský řez, (ne)komunikace s mužem, kterého navíc poslali domu místo toho, aby byl s novorozenou dcerkou v době, kdy jsem spala. Nemám to ještě úplně v sobě zpracované. Je to podrobně popsané v knize a je to kapitola, která nenechá zrovna oko suché. To je pro mě pořád emotivní.
Ale abych nebyla jenom negativní, protikladem této zkušenosti byl třetí porod dcery Olívie, která se po dvou císařích narodila překotně doma. To je stále až k neuvěření, jak se to celé odehrálo a jak se malá Olívie drala na svět zuby nehty bez ohledu na to, že mi nedala šanci ani vylézt za dveře natož dojet do porodnice. A já tak sice zažila vysněný přirozený porod ale tady přesně pozor na to, co si přejete .. přála jsem si ho rychlý ale nechtěla jsem zrovna zas tak moc rychlý.
I tohle je podrobně popsáno v knize (zkráceně na blogu). Takže ano, stačí si jen přát ale pozor na správnou formulaci vašich přání .. i na té formulaci hodně záleží! 😃
Děkujeme za rozhovor
Karol můžete sledovat na jejím blogu, Facebooku nebo Instagramu